Jaké boty si obout do přírody?

Jistě mi budete věřit to, co vám řeknu. A pokud byste mi snad věřit nechtěli, stačí, abyste se kdekoliv rozhlédli kolem sebe, a uvěříte mi. Skutečností prostě je, že my lidé nosíme v naprosté většině životních situací boty.

Jen co ráno vstaneme z postele, hledáme nohama vedle svého lože pantofle nebo bačkory, do kterých bychom vklouzli, před odchodem z domu se přezujeme do bot, které jsou dokonalé nebo aspoň vyhovující na cestu, kterou hodláme podniknout, a pak se za den klidně i ještě nejednou přezouváme, než nakonec zase zujeme pantofle, abychom bez nich skončili v posteli, odkud budeme další den vstávat.
Jenže jsou boty jako boty? Samozřejmě nikoliv. Už z toho, co tu bylo uvedeno, vyplývá, že vycházet z domu v papučích nelze, pokud tedy nechceme vzbuzovat nežádoucí pozornost a riskovat, že skončíme v jisté lékařské péči kvůli pochybnostem o obsahu a fungování naší hlavy. A nemusí jít jenom o takto jednoznačnou situaci.

Je například jasné, že se chodí v jiné obuvi do města a v jiné do polí, že se jiné boty vyžadují mezi společenskou smetánkou a jiné dejme tomu při práci v kravíně. A dobře bychom měli volit i tehdy, když vyrážíme do přírody, kde nám prokážou dobré služby především trekové boty.

Jistě, leckdo by mohl namítnout, že si nějaká ta volná krajina na módu nepotrpí a dá se tam jít v lecčem, ale skutečnost je přece jenom odlišná. V neudržovaném terénu, v lese, na horách a podobně, se totiž potřebujeme na kvalitu našeho obutí spolehnout. Tady si nemůžeme dovolit ani podvrtnutí nohy, ani nepříjemnou vodu nabranou v botách, tady není žádoucí něco, v čem by se nám dělaly puchýře…
Prostě se i na ven musíme dobře obout. A treková obuv nám prokáže dokonalé služby, jež nesporně oceníme. A jež nám budou závidět všichni, kdo zvolí nepraktické boty a pak se za námi budou z posledních sil pajdat s výrazem zoufalství ve tvářích.