Chyby ve filmech

Jsou lidé, kteří nejdou ani tam ani tam, ale raději si doma pustí nějaký film, nebo si na něj zajdou do kina. A jsou takoví, kteří se zabývají hledáním filmových chyb. Pro někoho je to zábava ještě větší než film samotný.  

Filmové chyby jsou okaté, tedy takové, že si jich člověk všimne, aniž je systematicky vyhledává. Například ve filmu s Bolkem Polívkou, jehož název je snad zbytečné psát je scéna, kdy klečí u bazénu a diskutuje s andělem. Pak vstane a má mokrá kolena. V dalším záběru jsou však suchá. Toto je chyba takzvaného scriptu, který to má hlídat. Takového filmového přehmatu si všimne každý a nemusí se na to nějak soustředit. Pak jsou ovšem chyby takové, které se najdou víceméně náhodou, nebo jen při pomalejším pouštění.  

A tak si můžeme povšimnout ruky, která tlačí bernardýna do kupé vlaku ve filmu „Jak vytrhnout velrybě stoličku“. Nebo ještě další ruky, která zachytává vánoční stromek ve filmu „Pelíšky“. On totiž stále padal, a tak jej musel jeden z lidí prostě zachytit. Neměl se totiž o co opřít, místo zdi tam byla jen přepážka.  

Abyste však hledačům chyb nenadávali. Těm pravým a správným vůbec nejde o to, film zesměšnit, nebo jej shodit. Je to zábava jako každá jiná. Vůbec nechtějí pomlouvat režiséra, který za to většinou nemůže, nebo sundávat práci štábu, který si měl při kontrolním promítání těchto drobností všimnout. Zcela jistě to šlo vidět na postsynchronech, pokud se ještě vůbec dělají. Jenže už se nedaly natočit opravné záběry, nebo se spěchalo, nebo se nad tím prostě máchlo rukou.  

Někteří hledači bohužel ztrácí naprosto soudnost a považují za chybu skoro každý záběr. Takže se domnívají, že je chybou opět ve filmu „Pelíšky“ záběr na sporák s vypnutými knoflíky, když maminka ukazuje dceři kuře. Nikdo přeci ve filmu netvrdí, že se již peče, matka jej tam měla jen připravené.